Návrh se snaží akcentovat všechny silné stránky vesnice a naopak potlačit ty slabé. Největším prostorovým problémem je umístění rodinného domku na návsi. Původní stavba zde stála snad už před sto lety a postupně do návsi vrůstala a byla přestavována a nakonec i oplocena. Dům má zcela výsadní významové postavení, protože mu bylo dovoleno stát na návsi, tomu bohužel už neodpovídá způsob jeho využívání a architektura. Samotné gesto postavit dům do středu veřejného prostranství je troufalé i když není až tak neobvyklé, obhajitelné je však jen v případě, pokud jde o dům pro obec, tedy o radnici, školu nebo kostel… Dům je navíc vizuální protiváhou zámku, v čemž nemůže obstát. Je i pohledovou clonou na chrámový okrsek – na kostely sv. Kateřiny a Ludmily. Nevhodně se staví k návsi/k náměstí, nestojí na její/jeho hraně, ale má před sebou pruh zeleně. Je zcela nevhodně oplocen, měl by být obehnán zídkou nebo jednoduchým dřevěným plotem. Dům je ale soukromým vlastnictvím a obec nemůže počítat s jeho vykoupením a demolicí. Celý návrh je proto rozdělen do dvou velkých etap. První etapa může být realizována hned, druhá je výhledová na horizont 50-ti let a více let. Může, ale nemusí být realizována po vykoupení a po demolici domu. Podoba veřejných prostranství by se měla navrhovat na delší časový horizont determinována nejen možným, ale i ideálním.